07-10-2004, 04:23 PM
Czeski poeta (chyba poeta :wink: ) Jaromir Nohavica dokonał przekładu jednego z tekstów Mistrza na język czeski. Ciekawe, czy ktos zgadnie jaki to tekst :wink:
Jacek Kaczmarski / Jaromír Nohavica
Mlčím neboť nevím
Komu je možno ještě věřit v tomhle kraji
kde přátelé se sobě vyhýbají z dálky
a byvší nepřátelé na housličky hrají
vítězné písně z velké knoflíkové války
Po kom je možno ještě toužit v téhle zemi
bez urážených páteřích a šíjí
kde ti kdo včera byli hluchoněmí
dnes recitují novou poezii
Po čem je ještě možno toužit v tomhle státě
kam poslat prosby se včerejším datem
fata morgana je úsměv na plakátě
a studny v oázách jsou zaneseny zlatem
Kým začít pohrdat a koho nenávidět
když víš že nenávist je rodnou sestrou zloby
dívat se za sebe a za slabost se stydět
a vzývat sílu která slabostí je doby
Jak oslovit lze nafoukané skety
pro něž je slovo zbožím do butiku
o chóru sní mé rozechvělé rety
internované v parlamentu zvyku
Kdo bude popravený ze svatebních hostů
že svatba skončila a muž svou ženu plení
a farář samozvanec v ramci budoucnosti
na dvorku rozprodává keksy rozhřešení
Komu dát trn trn i vůni růže
když všichni kolem milují tak teskně
že jizvy víry jsou jen jizvy kůže
a kapka krve na trávě se leskne
Co zradit po Moskvě co zradit po Mnichovu
když zrádci proradně už sami křičí zrada
a v kutnohorských dolech zlatých kovů
z průseků ztrouchnivělých hluchá hlína padá
Jak věřit v národ a jak v jeho duši čistou
když na vlajkách jsou axiomy víry
vyšité hebkou nití stříbrolistou
půjčenou nápovědou z divadelní šmíry
A koho vynést na piedestal dějin
kam tolik hlupců už bylo vyneseno
nechybí bronzu pro ty kteří chtějí
na soklech vyrýt svoje malé jméno
Jak v tichu žít když uši drtí rámus
a mrtví tančí v muzeálním revue
zpívat bych měl Te Deum Laudamus
a mlčím neboť nevím nevím nevím
Jak v tichu žít když uši drtí rámus
a mrtví tančí v muzeálním revue
zpívat bych měl Te Deum Laudamus
a mlčím neboť nevím nevím nevím
Jacek Kaczmarski / Jaromír Nohavica
Mlčím neboť nevím
Komu je možno ještě věřit v tomhle kraji
kde přátelé se sobě vyhýbají z dálky
a byvší nepřátelé na housličky hrají
vítězné písně z velké knoflíkové války
Po kom je možno ještě toužit v téhle zemi
bez urážených páteřích a šíjí
kde ti kdo včera byli hluchoněmí
dnes recitují novou poezii
Po čem je ještě možno toužit v tomhle státě
kam poslat prosby se včerejším datem
fata morgana je úsměv na plakátě
a studny v oázách jsou zaneseny zlatem
Kým začít pohrdat a koho nenávidět
když víš že nenávist je rodnou sestrou zloby
dívat se za sebe a za slabost se stydět
a vzývat sílu která slabostí je doby
Jak oslovit lze nafoukané skety
pro něž je slovo zbožím do butiku
o chóru sní mé rozechvělé rety
internované v parlamentu zvyku
Kdo bude popravený ze svatebních hostů
že svatba skončila a muž svou ženu plení
a farář samozvanec v ramci budoucnosti
na dvorku rozprodává keksy rozhřešení
Komu dát trn trn i vůni růže
když všichni kolem milují tak teskně
že jizvy víry jsou jen jizvy kůže
a kapka krve na trávě se leskne
Co zradit po Moskvě co zradit po Mnichovu
když zrádci proradně už sami křičí zrada
a v kutnohorských dolech zlatých kovů
z průseků ztrouchnivělých hluchá hlína padá
Jak věřit v národ a jak v jeho duši čistou
když na vlajkách jsou axiomy víry
vyšité hebkou nití stříbrolistou
půjčenou nápovědou z divadelní šmíry
A koho vynést na piedestal dějin
kam tolik hlupců už bylo vyneseno
nechybí bronzu pro ty kteří chtějí
na soklech vyrýt svoje malé jméno
Jak v tichu žít když uši drtí rámus
a mrtví tančí v muzeálním revue
zpívat bych měl Te Deum Laudamus
a mlčím neboť nevím nevím nevím
Jak v tichu žít když uši drtí rámus
a mrtví tančí v muzeálním revue
zpívat bych měl Te Deum Laudamus
a mlčím neboť nevím nevím nevím